Článek se zabývá zahraničními přístupy k regulaci nové výstavby v historickém prostředí. Rozebírá dokumenty z vybraných německy a anglicky mluvících zemí, které formulují principy, jak dosáhnout vhodného vztahu starého a nového. Není však ambicí ani v možnostech této statě pokoušet se o celkovou komparativní analýzu řešení tohoto problému v různých státech. Jejím smyslem je poukázat na základní přístupy, které se v těchto dokumentech ukazují, a ilustrovat je charakteristickými příklady. Stať se věnuje především dokumentům, které mají povahu právně nezávazných vodítek či metodiky; jejich účelem je upozornit na jednotlivé aspekty historického prostředí a na příkladu konkrétních situací analyzovat hodnoty, které by měly být respektovány. Tento přístup je charakterizován tezí: Respektovat neznamená replikovat, ale reflektovat. Tyto dokumenty slouží nejen institucím památkové péče, ale obracejí se na všechny aktéry nové výstavby, jejího navrhování a projednávání. Mají být platformou společného dialogu. Uváděné lokální dokumenty jsou ve stati zasazeny do kontextu současných obecnějších strategií, v nichž se projevuje posun od pasivní památkové ochrany k aktivnímu řízení změn a udržitelnému využití zastavěného fondu.